Můj příběh

Dnes jsem dětská fyzioterapeutka, lektorka kojeneckých kurzů a máma tří a půl letého syna, který si rád zacvičí, běhá, skáče a zdolá kde jakou překážku. Umí házet, kopat do balónu, zazpívat skákal pes, ale i obalit řízky, nebo si po sobě uklidit hračky. Jako matka cítím velkou hrdost. Obrací se na mě kamarádky jako čerstvé maminky pro radu ohledně manipulace, nebo třeba jestli šátek ano, či ne.

Ale vždycky jsem si v této asi nejdůležitější životní roli tak jistá nebyla. Před pár lety jsem byla v roli mámy taky nováček a přesto, že jsem vystudovala fyzioterapii a už na škole jsem pracovala s dětmi, když se mi narodil syn, připadala jsem si jako nepopsaný list papíru.

Celé těhotenství jsem se zaměřovala na porod, načetla jsem spoustu knih o těhotenství a porodu, napsala si porodní plán, ale úplně jsem se zapomněla připravit na to, co přijde potom.

A pak to najednou bylo tady. Ležela jsem v porodnici a se mnou ten malý tvoreček a já ani nevěděla, jak ho mám správně chytit, abych mu neublížila, natož abych věděla jak s ním manipulovat abych podpořila správný psychomotorický vývoj.

Cítila jsem se nejistá, nevěděla jsem co a jak dělat a sestry v porodnici zajímalo jen kolik malý váží. A tak se stalo, že jsem v synových 3 týdnech volala kamarádce, dětské fyzioterapeutce, že má syn predilekci hlavičky k jedné straně a co s tím.

Začala jsem načítat literaturu jako Něžná náruč rodičů a Rozvíjej se děťátko od Evy Kiedroňové, odborné časopisy Fyzioterapie, Vojtovu metodu pro rodiče, začala se synem cvičit a absolvovala jsem lektorský kurz cvičení pro kojence. Když jsem začala se synem cvičit, predilekce hlavičky velmi záhy zmizela. Naučila jsem se správnou manipulaci tzv. handling, která je v prvních dnech, týdnech a měsících nesmírně důležitá pro zdravý vývoj.